Hrbáč

Zdravím všechny rybáře a rybářky,
v poslední době se mi celkem začalo dařit i na těžších svazových vodách, ale stejně jsem věděl, že je potřeba něco změnit a zlepšit efektivitu lovu. Proto jsem se rozhodl, že dám na radu od známých a budu si zakrmovat jedno, nebo dvě místa na mé oblíbené svazové pískovně. V první řadě bylo potřeba najít vhodné místo, kde nebude úplná mělčina, kde nebude tolik trav a především místo v klidové oblasti, které nebude vůbec navštěvované, případně jen výjimečně. Obešel jsem si celý břeh, kde jsem tušil, že takové místo bude a sledoval jsem v blízkosti počínání rybářů, ktěří hojně krmili spombem, nebo zaváželi. Nakonec se mi povedlo najít místo, které bylo delší dobu opomíjeno kvůli špatné dostupnosti, co se týče vzdálenosti od parkovacích míst a náročné na náhozy kvůli větvím nad hlavou. Ani s prostorem pro rybáře to nebylo slavné. Přesně takové místo jsem ale hledal. Když už jsem konečně našel příhodné místo, začal jsem pozorovat aktivitu kaprů v místech, kde jsem předpokládal, že budu krmit a následně chytat. Kapři se zde poměrně aktivně ukazovali a tak jsem začal s prozkoumáním dna. Dno bylo, jak jsem zjistil velice členité, ale oproti jiným místům na této lokalitě zde nebylo tolik trávy na dně a tak jsem se nemusel obávat, že by kapři měli problém s hledáním návnady a následně nástrahy. Vše potřebné už jsem o zvoleném místě věděl a proto mi už nic nebránilo, abych si místo bez obav zakrmil.
Dva dny před lovem jsem si šel místo plošně zakrmovat koulemi, na které jsem se později chystal chytat. Nakobroval jsem do vody přibližně kilo mixu dvou odlišných příchutí a barev. Stejně tak jsem to opakoval i den před lovem a to ve stejnou hodinu. Po důkladném zakrmení jsem si doma nachystal vše potřebné pro lov, na který jsem následující den měl pouze 8 hodin a tak jsem se snažil přípravu udělat co nejdůkladnější, abych se s tím nemusel zdržovat u vody. Každý o mě ví, že před každou výpravou mám vše v tašce a pouzdrech srovnané a zorganizované a nebylo tomu jinak ani teď. Vše jsem měl připravené a naložené v autě.
Třetí den, jsem už netrpělivě počítal každou hodinu a v 15:00 jsem vyrážel plný očekávání na mé nové, předkrmené místo. Když jsem dojel k lokalitě, čekala mě ta nejméně příjemná činnost, kterou jistě všichni znáte a to je daleké stěhování na místo a vybalování u vody. Já jsem vytahal z auta mé dvojděličky Axion, velkou tašku narvanou bižuterií a krmením, křeslo, tripod, vezírek, kobru a kbelík s koulemi. Takto jsem si s plnou polní vyšlápnul na své místo, kam se jde pěšky i bez vybavení 10 minut. S mojí výbavou se mi zdála cesta nekonečná a neskutečně vyčerpávající. Když jsem konečně došel na místo a sešel ze srázu k vodě, vše jsem ze sebe doslova shodil a chvíli odpočíval a zároveň pozoroval vodu.
Když jsem vybaloval vše potřebné, vzpomněl jsem si, že jsem v autě nechal deštník a řekl jsem si, že moc pršet nebude a už se mi pro něj vracet nechtělo, což se mi později stalo osudným. Na jeden prut jsem zvolil nástrahu od Jet Fish – 20mm Seafood švestka/česnek s 16mm plovkou Broskev obalené v pastě a na druhý prut jsem dal jednu kouli Bentos red bez jakéhokoli zatraktivnění na dno. Montáže letěly do vody a ke každému prutu jsem pro jistotu nakobroval ještě 3 hrsti boilies. Pak už jsem si sednul do křesla a konečně si užíval zaslouženého odpočinku a klidu od všech starostí. Po dvou hodinách ale mé klidné odpočívání narušil zesilující déšť a vítr. I když jsem měl velice kvalitní oblečení, neubránil jsem se pocitu, že Já i moje výbava bude promočená a že by to přeci jen chtělo deštník. Pro jistotu jsem u obou prutů povolil brzdy a vydal jsem se klusem pro deštník zpět do auta. Voda se valila i po cestě, po které jsem utíkal zpět s deštníkem v ruce. Když jsem ale doběhl zpět na místo k prutům, čekalo mě překapení. U levého prutu, kde byl Seafood byl kladívkový swinger strhnutý z vlasce dolů a vlasec povolený. Zkusil jsem štěstí, jestli tam kapr pořád ještě je, ale vzhledem k tomu, že můj sprint pro deštník a zpět trval přibližně 10 minut, tak kapr měl dost času zajet do trav a háčku se zbavit. Jediné, co jsem tedy vytáhl na břeh byl velký trs trávy a s ním vztek, beznaděj a zklamání. Velice mě to mrzelo a sám sobě jsem dlouho nadával, nicméně je to další poučení pro mě, že příště buď vzít deštník rovnou s sebou, nebo v žádném případě neodcházet od prutů.
Po tomto nezdaru jsem prut přehodil a předchozí zklamání mi svatý Petr vynahradil asi půl hodiny pro přehození v podobě krásného razantního záběru. Na břeh se podíval první šupináč o váze 6kg. O chvíli později jsem přehodil i druhý prut, na kterém bylo boilies Bentos red a nestačil jsem se divit. Ani ne 10 minut po náhozu přišla opět razantní jízda a na podložku se podíval opět další 6kg vážící, krásně stavěný šupináč. Na Bentos bylo ještě pár kontaktů s rybou, ale od 21:00, kdy jsem přehodil oba pruty se nic nedělo, když mi v tom zavolal kamarád Tomáš, že by si rychle sbalil jen to nejnutnější a přijel si za mnou do půlnoci zachytat. S velkou radostí jsem odpověděl, že budu rád, když dorazí a vyklidím mu trochu prostoru vedle mě. Netrvalo dlouho a oba dva jsme měli montáže na svých místech a čekali, co se bude dít.
Během toho čekání jsme debatovali o rodině, práci, revírech, nástrahách a dalšího sortimentu v rybařině a nic nám nechybělo. Během našeho rozhovoru mi dal Tomáš spoustu užitečných tipů a rad, které jsem velice ocenil a jeho spoluúčast jsem ocenil ještě více, když cca ve 23:00 po přehození jednoho z prutů začal pípat signalizátor, na kterém jsem měl nastražený Seafood. Sledoval jsem swinger, který se pozvolna pohyboval nahoru a dolů a Já jsem čekal, co se bude dít dál. Nakonec byl swinger přilepený k prutu, špička ohnutá a já jsem neváhal a lehce přiseknul. Cítil jsem pevný kontakt s rybou a začala zdolávačka po tmě, která přinášela neskutečný adrenalin. Od začátku jsem tušil, že se jedná o větší rybu. Brzdu jsem raději povolil a s přitahovním nespěchal, aby vše proběhlo v pořádku. Kapr si to ale nejprve zamířil k Tomášovým vlascům a později k větvím kousek od břehu. Od větví jsem kapra otočil, ale z vlasců mi musel Tomáš pomoci kapra vymotat. Když se nám podařilo osvobodit můj i Tomášův prut, tak mi kapra na poprvé podebral a hned nám bylo na kaprovi něco podezřelé. Břicho měl pěkně nacpané, poraněný nebyl, byl přímo panenský a pravděpodobně poprvé chycený. Ale nakonec si Tomáš všimnul, že můj kapr má zdeformovanou páteř, která připomíná hrb. Proto jsme kapra pojmenovali Hrbáč. Neváhali jsme a po ryhlém focení jsme šli kapra zvážit, kdy váha ukázala po odečtení saku rovných 8kg a měřil 78cm. Na nic jsem načekal a rychle jsem kapra pustil zpátky do jeho domova. Pak jsme s Tomášem oba rychle přehodili pruty doufajíc, že se ještě nějáký záběr dostaví. To se bohužel nestalo, ale to nám vůbec nevadilo.
Sám za sebe mohu říct, že jsem byl se čtyřmi záběry za 8 hodin velice spokojený a především jsem otestoval dvě věci, které pro mě byly stěžejní. První věc, která mě zajímala, byla ta, jestli se předkrmování místa dva dny předem vyplatí, což se mi potvrdilo, že to opravdu má význam. Druhá věc která mě zajímala, jak si v počtu záběrů budou proti sobě stát boilies Seafood švestka/česnek + popka obalené v pastě a proti tomu Bentos red bez zatraktivnění. Počet záběrů a celkově kontaktů s rybou byl naprosto vyrovnaný a já jsem si krásně zachytal. Závěrem bych chtěl poděkovat Tomášovi za cenné rady a za spolupráci a všem čtenářům přeji mnoho zdaru u vody.

 

Invalid Displayed Gallery

Uložit