Odpolední vycházka před třením

Zdravím od vody, příroda se konečně probudila, jaro je v plném proudu a květy jsou v rozpuku. Sluneční paprsky ohřály vodu natolik, že se výrazně probudil i metabolismus kaprů, kteří aktivně přijímají potravu a vyhledávají především mělčiny.

Období v květnu je velmi atraktivní pro většinu rybářů z důvodu, že se již dají zlákat pěkní amuři a také z důvodu, že kapři se “futrují“ před milostnými zuřivými hrátkami zvanými tření. Každý z nás se snaží na své oblíbené lokalitě “chytit“ právě období těsně před třením, kdy je velká šance nachytat trofejní kaprovité ryby v jejich plné kondici a s maximálním váhovým přírůstkem. Jelikož kapři před třením potřebují doplnit energii, přijímají potravu s důvěrou a ve velkém množství. Toto krátké období ovšem není snadné “vychytat,“ protože na každé lokalitě se kapři třou v jiném časovém rozmezí, které může být rozdílné v horizontu dnů i týdnů. Ve chvíli, kdy se začnou věnovat divokým orgiím, je v podstatě nemožné, je ulovit, jelikož o nic jiného nejeví zájem. Naštěstí se nikdy a na žádné lokalitě netřou všichni kapři najednou, takže pokud rybář zvolí správné místo, je vždy šance rybu ulovit. Případně chytit již rybu vytřenou. Musíme ale počítat s tím, že ryba bude mít s největší pravděpodobností vady na kráse (bude z hrátek lehce pomlácená) a bude mít úbytek na váze. Všichni se ale snažíme přijít na revír těsně před tím, než se začnou třít vůbec první ryby a o to samé jsem se pokoušel i JÁ.

Pracovní a rodinné povinnosti mi tento týden nedovolili zdržet se u vody na delší dobu, tak jsem zvolil taktiku krátkého odpoledního lovu – v pátek 11. května, a to konkrétně na pouhých deset hodin lovu. Jelikož jsem vyrazil jen na pár hodin, netahal jsem k vodě zbytečnosti, ale pouze základní výbavu. Na tuto krátkou vycházku jsem si vybral lokalitu v podobě malé pískovny, kterou letos navštěvuji nově a ještě se mi zde nepovedlo chytit lepší rybu. Sice jsem měl info, že už se zde ryby začaly třít, ale doufal jsem, že ještě není pozdě nějakého většího kapra vytáhnout. Dorazil jsem k vodě brzy odpoledne a příjemně mě překvapilo, že jsem byl na celém revíru úplně sám. Usadil jsem se tedy na místě, kde jsem viděl, že se kapři ukazují a kupodivu nebyla vidět žádná známka toho, že by se kdekoli na vodní ploše kapři třeli. Jediné, co mě trochu znepokojovalo, byly květy topolů na vodní hladině. Ale nemůže být vše ideální. Viděl jsem, kde se kapři ukazují, věděl jsem, že v místě výskytu se nachází hrana a tak nebylo, co vymýšlet. Oba pruty jsem poslal přesně za tuto hranu. Na jednom prutu jsem zvolil jako nástrahu osvědčenou jistotu, a to boilies Bentos Red a na druhý prut jsem zvolil boilies Kříženec.

U obou prutů jsem použil pouze jednu kouli na dno a na háček zavěsil zalitou PVA punčochu plnou stick mixu, mikro pelet masové příchutě a půlených koulí. Montáže ležely na svých místech a zbývalo už jen zakrmit koulemi stejných příchutí, jako jsou nástrahy. Tentokrát jsem zvolil pro začátek plošné masivnější zakrmení s tím, že dál budu už jen lehce přikrmovat po každém záběru.

Spokojeně jsem pozoroval přírodu a odpočíval, když mě nečekaně již po hodině a půl z rozjímání vyrušil záběr pravého prutu, na jehož konci jsem měl nastražený Bentos. Hlásič “kvílel,“ cívka vrčela a kapr si bral metry vlasce. Když jsem přizvedl prut, ucítil jsem silný tupý tah ryby, která si brala metry dál, jako by nic. Věděl jsem, že je na druhém konci větší ryba, kterou nesmím ztratit, a že musím zdolávat déle a opatrně. Po 15 minutách jsem měl soupeře konečně na dosah cca 5 metrů od břehu a viděl velké závary na hladině, jež obklopily velký šupinatý hřbet. Adrenalin dosáhl maximálních hodnot a zanedlouho se mi podařilo šupináče na první pokus navést do podběráku. Následoval radostný výkřik a zvědavost, jak velkou rybu vytáhnu v podběráku ven z příbřežních porostů. Teprve, když mi nešla ramena podběráku zvednout lehce jednou rukou, bylo mi jasné, že se jedná o opravdu velkou rybu. Použil jsem obě ruce a po zvednutí sítě podběráku z vody a následné položení na podložku jsem zůstal koukat, jak opařený, že kapra je plná skutečně celá podložka. Hned mě taky uchvátila velká a krásně zbarvená ocasní ploutev a především vysoké, šupinaté a úplně zlatavé tělo. Krásně zdobené šupiny a nacpaný pupek. Kapr byl bez jediné vady na kráse a byl jsem mile překvapený, v jaké je kondici. Naměřil jsem mu krásných 91 cm a váha ukázala úctyhodných 13,5 kg čisté váhy. Udělal jsem pár rychlých fotek a pustil nádherného a silného soupeře zpět do jeho domova.

Záběry od té chvíle chodily poměrně pravidelně. Další dvě jízdy přišly na boilies Kříženec. Jeden z kaprů byl šupináč a druhým bojovníkem byl krásný lysec. Oba dorostenci, ale vše dohnali svoji nadměrnou bojovností a udělali mi velkou radost. Navečer mi jeden kapr bohužel spadl a poslední záběr přišel po 23. hodině opět na Bentos. Jednalo se opět o šupinatého bojovného dorostence.

Závěrem musím říct, že jsem byl příjemně překvapen aktivitou kaprů. Dosáhl jsem za velmi krátkou dobu 10 hodin pěti záběrů s tím, že mi jedna ryba spadla. Velmi mě potěšilo, s jakou důvěrou kapři přijímali obě příchutě boilies. Většinu zdolaných ryb představovali dorostenci, ale i takové ryby by měly udělat radost každému rybáři. Všichni jsme ovlivněni médii a spousta z nás kapry pod 15 kg pohrdá. Musíme si ale uvědomit, že nezáleží pouze na centimetrech a kilogramech, ale především na cestě, která předchází zdolané rybě, na její kondici, bojovnosti, stavbě a kresbě těla, na jejích barvách. Každý z nás by měl mít radost i z menších zdolaných ryb a takto k tomu přistupuji i JÁ. Samozřejmě největší odměnou mi byl kapr 13,5 kg, kterého jsem paradoxně zdolal, jako prvního tuto vycházku. Rozhodně ale ne pouze kvůli jeho váhovým hodnotám, ale především kvůli jeho zlatavým barvám, kresbě šupin a bojovnosti.

Všem slušným rybářům přeji u vody mnoho úspěchů a především, aby byli ve správný čas na správném místě.

Za TOP RYBAŘINA TEAM, Tomáš Alchymista Bříza