Soutěžní sezóna 2014

IMG_20160114_105705Letošní soutěžní sezónu jsem snad lépe zakončit nemohl. Po nepříliš vydařeném startu v Sedlčánkách na Labi jsem veškeré úsilí a rybářské štěstí soustředil na závody ve Všenorech na Berounce, které proběhly o posledním srpnovém víkendu ve dnech 30. a 31. 8. 2014. K těžce vybojovanému sobotním stříbru v jednotlivcích jsem v neděli přidal zlatý pohár.

Ale pěkně po pořádku. V pátek po obědě jsme vyrazili s kolegou Martinem na víkendové ligové závody ve feedru, ve kterých chytáme divizi. Tentokrát se konaly na Berounce ve Všenorech u Prahy. Cestou se k nám připojil kolega Rosťa a naše družstvo bylo kompletní. Když jsme dorazili na místo a postavili přístřešky, šli jsme potrénovat vodu, na které jsem já chytal poprvé, a tak jsem se snažil zjistit co nejvíce informaci o daném revíru.

Jako nástrahu jsem zkoušel červy, hnojáky, dendrobeny a pinky. Patentku jsme tentokrát neměli, jelikož z doslechu jsem věděl, že na teto vodě jsou především podoustve a parmy.

Po krátkém zmapování dna jsem nahodil pár krmítek na vytipované místo a začal chytat. Záběry na sebe nenechaly čekat, ryby se střídaly v mém podběráku, postupně jsem zkoušel všechny nástrahy a různé dálky do břehu, abych si udělal nějaký obrázek před zítřejším závodem. Po tréninku jsme zašli na pivko a probrali zítřejší taktiku. Před ulehnutím jsem dal rozeběhnout půl dávky červů a pinek, namočily TTXko, aby bylo na ráno nachystáno a šli jsme spát.

Když jsem se ráno probudil, zkontroloval jsem červi a pinky, přesál žížaly přes síto a namíchal krmení, zabalil jsem výbavu a čekal na losování. Vylosoval jsem si místo a vyrazil s bagáží na flek. V přípravě jsem si vyčistil místo srpem, který nosím vždy sebou a začal rozbalovat bagáž. Po zmapování dna jsem se rozhodl chytat na vzdálenost 45m a postupně jsem zaklipoval všechny pruty na tu vzdálenost a čekal na startovní povel.

Po úvodním zakrmení, kde jsem nahodil 10 krmítek na místo určení, jsem nasadil návazec s větším háčkem a soustředil se na větší rybu. Proto jsem nasadil hnojáka a červa. Záběry ale nepřicházely ani mě, ani ostatním kolem. Prakticky co včera fungovalo, teď úplně selhalo. Musela nastat změna. Začal jsem kombinovat a laborovat se živou nástrahou a nakonec jsem se dopracoval k tomu, že ideální jsou tři bílí červi a masivní krmení. Do vezírku jsem dostal větší Plotici a Podoustev.

Po těchto rybách to zase úplně zemřelo. Zkoušel jsem vše možné a nic platné, změnil jsem taktiku a začal se soustředit na malé ryby. Vyměnil jsem prut, zjemnil na maximum a chytal jsem na nezakrmené místo, kde jsem vytáhl několik hrouzků. Soused zleva neměl do té doby nic, soused zprava dva oukleje. Až když mu pak přišla podoustev, jsem si řekl, tudy cesta nevede a s těmi hrouzky ho nedokážu přechytat. Znovu jsem se vrátil k původní taktice na zakrmené místo na 45 metrů. Řekl jsem si, že budu prostě čekat, hop nebo trop.

Do půl hodiny přichází tvrdý záběr, zasekl jsem a cítím velký tah. Začíná boj. Ryba si jede svým směrem a nedává mi šanci, musím dotáhnout brzdu, jinak bude v sousedově sestavě a nebude mi uznaná. Ouha, praskl návazec. Ponadávám si, vyměním návazec a dávám čtrnáctku a vetší háček. Mezitím se dozvídám, že v daném sektoru zatím vedu. Říkám si, ještě ulovit jednu větší rybu, a v tom přichází opět záběr od ryby, bohužel situace se opakuje. Zklamaně měním návazec a opět přehazuji.

Záběr ale už nepřichází, voda se úplně zavře, nikdo kolem ani potah. Nevzdávám to a stále dokrmuji a zdolávám další plotici. Napravo ode mě vytahuje kolega „mrmláka“ – velkého cejna, kterého odhaduji na 2 kg. Je mi jasné, že bude přede mnou. Do konce závodu už nikomu nic nepřišlo. Po závěrečném signálu konce závodu a následujícím vážení se dozvídám, že jsem druhý. Radost ale nepřichází, s pocitem, že ty dvě utržené ryby by mi zajistili první místo, balím cajk a jdu k bivaku. Večer o tom přemýšlím a mám jasno, na zítřek prostě přitvrdím.

Večer jdeme na pivko a těším se, až si zalezu do spacáku, celý den byl fakt náročný. Ani nevím, jak jsem usnul a už zvoní budík. Dnes se začíná dříve. Rychle namíchat krmeni nakrabičovat živou nástrahu, zabalit a jdeme losovat. Po příchodu na své stanoviště jsem rozbalil hned deštník, začalo pršet a předpověď hlásila 3 hodiny deště, což nemam vůbec rád, jelikož zpod deštníku se vždy hůř nahazuje a trefit se pokaždé do stejného místa je pro mě těžší.

Pro dnešek jsem měl jasno, budu házet opět kolem 70 metrů a vsadím pouze na červa. Samozřejmě budu přikrmovat i dendrobenou a hnojákem pokud bych měnil taktiku, ale nemám to moc v plánu. Návazec 14ka a háček s delším ramínkem od Hajabusi 8. Po prvním signálu zakrmuji větší dávkou lepených červů a krmítkové směsi, kde mám nastříhané dendrobeny a hnojáky. Přichází druhý signál a začíná se chytat. Prvních 30 minut nemám ani šupinu, ale utvrzuji se v tom, že dnes vydržím s naplánovanou taktikou a budu se soustředit na krmné místo. Přichází mi záběr. Je to plotice, kterou bez problémů zdolávám a dávám do vezírku. Po chvilce přichází druhá.

Lije jako z konve a nohy a pravou ruku mám úplně promočené. Je na čase se převléknout do náhradního oblečení, které jsem si vzal sebou, když jsem četl předpověď počasí. V ten okamžik mám záběr a zdolávám rybu napůl oblečený, lépe to načasovat snad ani nešlo. Cítím, že na druhé straně bude něco většího okamžitě se mi vybaví včerejší situace, a snažím se, abych udržel rybu ve svém sektoru a zároveň o ni nepřišel. Dnes mám ale silnější sestavu, tak si mohu víc dovolit. Po úspěšném zdolání přebírám nádhernou parmu, ze které mam fakt velkou radost. Znovu nahodím a převléknu si zbytek oblečení.

Za stálého deště zdolávám ještě jednu menší parmu a pak ještě plotici. Před ostatními mám zatím navrch, ale přehled mám tak o třech závodnících napravo a třech nalevo, celkově jsem ale spokojen. Jak si vedu ve skutečnosti, ale tentokrát nevím. V dešti nikdo nechodil a nebylo se koho zeptat. Ustává déšť a já po třech a půl hodinách konečně můžu zabalit deštník. Do konce máme ještě hodinu a půl. Záběry mi už ale nepřichází, a co vidím kolem sebe, tak vůbec nikomu.

Blíží se konec a začne svítit sluníčko, prostě klasika, jak jinak. Po chvilce zazní signál o ukončení závodu a začíná vážení úlovků. Jsem zvědav, jak to dopadlo, je mi jasné, že poslední nebudu, ale vůbec netuším, jak to dopadne. Tajně si říkám, že bych mohl být v první trojce a sleduji vážení dalších závodníků.

Když zjišťuji, že jsem první a jsem vítěz sektoru a přivezu domu pohár, mam obrovskou radost. Jsem rád, že se to povedlo právě tady. Byl to velmi těžký závod, počasí nás vůbec nešetřilo a nachytalo se velmi málo ryb, kde se počítal každý gram. O to mě těší, že jsem uspěl v takovýchto náročných podmínkách.

Po zabalení cajku jsem se hrdě blížil ke kolegům se pochlubit, jak jsem dopadl, a šli jsme společně na oficiální vyhlášení, předání poháru a odebrali se k domovu.
Příští rok se těším na další závodní sezonu. Mezitím chci u vody posedět ještě hodněkrát. Mám v plánu zaměřit se na dravce a taky bych se rád pokusil o trofejní kapry.

Všem rybářům přeji krásné chvíle strávené u vody a radost z úlovků.

S pozdravem „co sníš, už nechytíš“ Tomáš Končický