Velikonoční nadílka na rybách

Před velikonočními svátky jsem si naplánoval první letošní výpravu na více dní. Tentokráte jsem zvolil rybolov na svazové řece a se mnou jela pouze moje drahá polovička. Věděl jsem přesně, na které místo chci vyrazit a tak jsem v sobotu ráno zajel zakrmit partiklem a půleným boiliem dvě místa u vodních překážek, kde jsem očekával, že se budou ryby zdržovat. Bohužel mě čekaly ještě pracovní povinnosti a tak jsme se dostali k řece až večer.

Po neoblíbeném vybalování všech věcí, jsem nahodil první prut na lovné místo, kde jsem krmil především novým kořeněným boiliem. Než jsem stihl rozbalit druhý prut, přihnal se silný déšť a vítr doprovázený kroupami, takže jsem raději zalezl do bivaku se slovy „ráno moudřejší večera“.

V noci foukal silný vítr, který mě dokonce vzbudil, prudce se ochladilo a vůbec jsem netušil, co mám od ryb čekat po takové změně počasí, když předešlé dny byly teplé a prosluněné. I tak jsem si ale ráno přivstal a při východu Slunce jsem ještě dokobroval pár kuliček do mých lovných míst. Pro mé druhé místo, více po proudu, jsem zvolil jako návnadu produkt Mušle-banán doplněné o pár kuliček Bentos red.

První záběr na sebe nenechal dlouho čekat a novinkou bílé barvy se nechal zlákat vypasený tloušť. I tak mě ale potěšil, jelikož v takovém počasí se každá ryba cení. Montáž jsem nahodil zpátky a čekal, co dalšího přijde. Chtěl jsem přehodit i druhý prut, který ležel ve vodě už delší dobu, ale nakonec jsem ho tam ještě chvilku nechal. Trpělivost se vyplatila a přišla svižná jízda. Hned od začátku bylo jasné, že se nejedná o úplně malou rybu. Po půlhodinovém přetahování jsem do podběráku navedl krásně stavěného lysce, vážícího 8,5 kg. Obrovská radost mi vlila do žil novou energii a tak jsem si vyrobil nové návazce. Spodní prut jsem předělal takzvaně na „panáčka“. Zvolil jsem kombinaci broskvové pop up s boiliem Mušle-banán. Mezi tím mi cívku roztočil další tloušť na druhý prut.

Po obědě jsem si šel na chvíli lehnout, schovat se před neutichajícím větrem a zahřát se do spacáku. Z tvrdého spánku mě probudil neutichající zvuk mého hlásiče. Rychle jsem vyběhl a lehce přisekl. Začal mohutný tah ryby. Když souboj trval déle než ten předchozí a ještě zdaleka nebyl u konce, jsem doufal ve větší rybu. Vyšlo to! Parádní dlouhý šupináč po nekonečném boji dřímal v mé podložce. Nakonec se jeho váha zastavila na 9,4 kg. Alespoň na chvíli jsem tak mohl zapomenout na tu neskutečnou zimu, co venku panovala. Navečer chvíli přestalo foukat, což jsem využil ke spombování partiklu a drceného krmení, abych ryby udržel do druhého dne.

Nadešlo Velikonoční pondělí a zároveň poslední den výpravy. Od rána neustále pršelo, ale já si dál v klidu pokračoval v mojí taktice z předešlých dnů. Obě montáže jsem nahodil na jednu kuličku na dno. Téměř ve stejný čas, jako přišel první kapr, se dostavil opět záběr. Měl jsem radost, že i tento den se mi povede chytit kapra. Najednou mi ovšem hodně zatrnulo. Tři metry od břehu se montáž z ničeho nic zasekla a nešlo s tím ani hnout. Zkoušel jsem povolovat, chodit do stran, ale nic nezabíralo. Nakonec se mě štěstí nepustilo. Kapr se nejspíš z hrany vymotal sám a já se tak mohl vyfotit s šupinatým velikonočním, téměř devítikilovým krasavcem, který neodolal ořezané kuličce Bentosu. Tato ryba měla zvláštní výrůstek na hlavě podobný tvaru vlny a tak okamžitě dostala pojmenování „vlnka“. V zápětí přišel ještě záběr na druhý prut znovu od bílé ryby.

Jelikož bylo stále sychravo a oba jsme byli už zmrzlí na kost, jsme začali balit věci. Dokonce i já jsem se tentokrát těšil domů, až se zahřeju a dám si horkou koupel. Tato výprava byla pro mě každopádně úspěšná. I přes nepřízeň počasí se mi podařilo ulovit krásné ryby na svazové vodě a já budu jen věřit, že neskončí v mrazáku nějakého rybáře, či v soukromé vodě a že se s nimi třeba jednou znovu potkám.

Za Top rybařina team, Miloslav „Krejčus“ Krejčí.